Pravda o sdílení břemene v NATO

BRUSEL – Nejedny noviny při pojednávání o Afghánistánu setrvale dávají najevo, že někteří evropští spojenci NATO působí v Afghánistánu nedostatečně a že jsou buď neschopní, anebo neochotní vyvinout větší úsilí. Tito spojenci mají zase pochopitelně pocit, že jejich snahy nejsou doceněny. Jaké břemeno je poctivé a spravedlivé?

Zaprvé platí, že debata o sdílení břemene by se neměla redukovat výhradně na dnešní rozsah nasazení sil v Afghánistánu, protože byť je tento rozsah velice důležitý, nepostihuje celou věc. Dovolte mi tedy debatu rozšířit a nabídnout ucelenější perspektivu tím, že ozřejmím tři vzájemně provázané prvky: obrannou transformaci, obranné operace a širší kontext snah mezinárodního společenství.

Transformace obrany je klíčovým aspektem sdílení břemene. V alianci je zlatým pravidlem, že naprostá většina sil a potenciálu NATO přísluší jednotlivým státům – letouny vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (AWACS) jsou vzácnou výjimkou. Neočekávám, že by se členské státy od tohoto principu odklonily, takže NATO bude i nadále záviset na jednotlivých spojencích a jejich ochotě vyčlenit prostředky.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/jCXSq5b/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.