0

Přechod k�trvalé udržitelnosti

NEW YORK – Globální ekonomická krize s�námi nebude jen rok nebo dva, nýbrž celou generaci, protože je to ve skutečnosti přechod k�trvalé udržitelnosti. Nedostatek základních komodit a škody napáchané v�posledních letech klimatickými změnami přispěly k�destabilizaci světové ekonomiky, což vyvolalo současnou krizi. Prudce rostoucí ceny potravin a paliv i velké přírodní katastrofy se významně podílely na podkopání finančních trhů, kupní síly domácností a dokonce i politické stability.

Z�tohoto pohledu by se měla základní politika, kterou by měly při překonávání krize prosazovat rozvinuté i rozvojové ekonomiky, zaměřit na budování infrastruktury vhodné pro jednadvacáté století. To zahrnuje efektivní elektrickou síť napájenou z�obnovitelných zdrojů energie, optické a bezdrátové sítě pro telefonní přenos a rychlý internet, vodní, zavlažovací a kanalizační systémy, jež efektivně využívají a recyklují sladkou vodu, systémy městské a meziměstské veřejné dopravy, bezpečnější dálnice a sítě chráněných krajinných oblastí, které chrání biodiverzitu a biotopy ohrožených druhů.

Tyto investice jsou krátkodobě zapotřebí k�vyvážení poklesu celosvětových výdajů na spotřebu, jenž je prapříčinou globální recese. Ještě důležitější je, že jsou zapotřebí i dlouhodobě, protože svět, v�němž se mačká 6,8 miliardy lidí (a jejich počet stále narůstá), jednoduše nedokáže udržet hospodářský růst, pokud nepřijme trvale udržitelné technologie, které budou hospodárně využívat vzácné přírodní zdroje.

Globální krize v�praxi znamená, že se trvale udržitelné investice v�rozvojovém světě spíše snižují, místo aby se zvyšovaly. Přístup k�mezinárodním bankovním úvěrům, emisím dluhopisů a přímým zahraničním investicím je náhle ztracen a infrastrukturní projekty, o kterých se v�minulosti hovořilo, jsou ukládány k�ledu, což ohrožuje politickou a ekonomickou stabilitu desítek rozvojových zemí.