0

Transatlantická hra na viníka

Jako by diplomatické hasteření ohledně Iráku nebylo samo o sobě dost zlé, otravuje vztahy mezi Spojenými státy a Evropou také pomalá nákaza v podobě odlisné hospodářské politiky. Rozdíly mezi ekonomickou strategií obou stran jsou rozhodně nejvýraznějsí za posledních dvacet let.

Na první pohled se zdá hloubka tohoto ,,rozstěpu politik`` překvapivá. Hospodářská prognóza pro zbytek letosního roku a pro rok 2004 se v poslední době v USA i v Evropě zlepsila. USA i Evropa navíc stojí před podobným úkolem: povzbudit hospodářské zotavení. Podle činnosti - případně nečinnosti - jejich vlád se nicméně zdá, jako by žádná z obou stran neviděla problémy, jimž čelí strana druhá.

Po zavedení eura se větsina členských zemí EU - a zejména Německo - těsila, že bude spravovat svou hospodářskou politiku samostatněji a pod mensím tlakem ze strany USA. Ekonomický rámec v oblasti eurozóny se svou neopakovatelnou směsicí společné monetární politiky a fiskální politiky řízené národními státy tak nebyl konstruován s cílem usnadnit makroekonomickou koordinaci s USA.

Mnozí američtí pozorovatelé to vsak vnímali jinak. Hlavním důsledkem eura byla podle nich skutečnost, že se Evropa bude muset vzdát své předpokládané role ,,libera`` mezinárodní ekonomiky, kvůli níž nesly USA na svých bedrech celou zátěž strategických opatření na podporu celosvětového růstu. Místo toho měla být Evropa nevyhnutelně donucena koordinovat svou politiku se Spojenými státy.