0

Bulvární syndrom

Svět je složitý a komplikovaný prostor. Jak tedy máme rozumět i jen pouhé jeho části, řekněme vládě Spojených států a jejím hospodářským politikám? To je velký problém, poněvadž standardní zdroje, na něž jsem byl jako dítě učen se spoléhat – noviny a televizní zpravodajství –, se rozkládají.

Tak například na počátku února 2004 tehdejší předseda prezidentovy Rady ekonomických poradců N. Gregory Mankiw věnoval čas snaze vysvětlit elitním americkým reportérům politického zpravodajství otázky obklopující „outsourcing“. Mankiwův standardní popis outsourcingu se velice podobá mému – ba vlastně se podobá popisu všech neoklasicistních a neoliberálních ekonomů – a říká zhruba následující:

Tak jako v případě jakékoli změny technologií, která zvyšuje objem mezinárodního obchodu se zbožím a službami, outsourcing pracovních úkolů v sektoru služeb má své vítěze i poražené – ale téměř jistě je vítězů víc než poražených a jejich vítězství jsou větší. Velkými vítězi jsou pracující v chudých zemích, kteří získají lepší práci u firem, jež v současnosti mohou vyvážet služby do bohatých zemí. Hlavními poraženými jsou ti, kdo dříve vykonávali dnes přeložené práce v sektoru služeb; musejí si teď hledat nová a odlišná místa a téměř určitě zjistí, že jejich dovednosti mají nižší hodnotu.

I v USA ovšem ztráty poražených vyvažují zisky vítězů. Pracující v určitých oborech zjišťují, že o jejich dovednosti je větší zájem, neboť cizinci utrácejí své vyšší dolarové výdělky, spotřebitelé mají prospěch z nižších cen a akcionáři a manažeři jsou svědky nárůstu zisku jejich společností. Ať už nás distribuční důsledky outsourcingu znepokojují sebevíc, nikdy bychom neměli zapomínat na skutečnost, že zvětšuje celkovou velikost ekonomického koláče.