0

Konstrukce institucionálních reforem

FRANKFURT – Vzdor hojným zvěstem vamp#160;dnešní Evropě kamp#160;žádné krizi eura nedochází. Některé země se spíš perou samp#160;krizí suverénního zadlužení a samp#160;důsledky nedostatečné hospodářské reformy. Jejich nesnáze nejsou charakteristické jen pro eurozónu. Před podobnými problémy stojí většina vyspělých ekonomik na celé planetě.

Všechny země musí ze současné krize vyvodit neochvějné důsledky. Členské země eurozóny se namísto neutuchajícího popírání faktu, že měnová unie omezuje národní fiskální svrchovanost, musí vyrovnat samp#160;ekonomickou realitou a dodržovat přísnější rozpočtová pravidla.

Když globální finanční krize propukla, euro jako štít ochránilo země, které by se za srovnatelných okolností propadly do hluboké měnové krize. Tento štít snad fungoval až příliš dobře, protože výkonnostně chabější země nepocítily žádný kázeňský tlak ze strany finančních trhů.

Rozpětí úrokových sazeb vládních dluhopisů se během období směřujícího do krize navzdory rozsáhlým nevyváženostem a obrovským disparitám co do úrovně soukromého a veřejného dluhu napříč eurozónou skutečně vytratilo. Účastníci trhu – včetně ratingových agentur – buď flagrantně neporozuměli riziku, anebo nikdy nebrali vážně klauzuli Maastrichtské smlouvy zakazující finanční výpomoci.