0

Stimulační pštrosi

BERKELEY – Ze všech prapodivných věcí, které se tuto zimu odehrály, byl možná nejprapodivnější vznik rozsáhlé republikánské opozice vůči snaze Obamovy administrativy zabránit skokovému nárůstu nezaměstnanosti ve Spojených státech na deset nebo i více procent. Není pochyb o tom, že kdyby byl v�listopadových volbách zvítězil John McCain, prošel by Kongresem s�jednoznačnou podporou republikánů stimulační balík založený na deficitních výdajích, který by se velice podobal Obamovu plánu – možná by jen obsahoval víc daňových škrtů a nižší růst výdajů.

Jak v�roce 2003 prohlásil o jiném stimulačním balíku N. Gregory Mankiw, tehdejší hlavní ekonomický poradce prezidenta George W. Bushe, není v�tom žádná velká věda. Deficitní výdaje v�recesi podle něj „pomáhají udržet agregátní poptávku po zboží a službách. Na tom není nic novátorského. Je to velmi konvenční politika krátkodobé stabilizace: najdete ji ve všech hlavních učebnicích…“

Dokážu pochopit (byť s�nimi nesouhlasím) odpůrce stimulačního plánu, kteří se domnívají, že situace není tak zlá, že vládní výdaje budou pomalé a marnotratné (zatímco správně zacílené daňové škrty by vytvořily účinnější stimul), a proto by bylo lepší potopit Obamův stimulační návrh a zkusit to za pár měsíců znovu.

Dokážu také pochopit (byť s�nimi nesouhlasím) odpůrce, kteří se domnívají, že krátkodobý stimulační účinek plánu bude malý, přičemž vzhledem ke slabé fiskální pozici Ameriky by plán dlouhodobě zatížil ekonomiku náklady na obsluhu výsledného dluhu.