Měkký podbřišek ,,tvrdého jádra" Evropy

Francie a Německo na sebe kdysi pohlížely jako na ,,tvrdé jádro" Evropské unie, které obklopují soustředné kruhy méně angažovaných partnerů. Do nejvnitřnějšího kruhu evropských ,,pravověrných" přitom byli připuštěni pouze zbývající čtyři zakládající členové někdejšího Evropského společenství - Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko.

Poválečné usmíření Francie a Německa - jež se kdysi vnímaly jako ,,dědiční nepřátelé" a bojovaly proti sobě - bylo po půl století nesporným motorem evropské integrace. Dnes však tento francouzsko-německý pár připomíná spíše měkký podbřišek Evropy. Motor se proměnil v brzdu.

Traumatická zkušenost s nejednotností Západu ohledně Iráku v Radě bezpečnosti OSN - kde vlády Jacquese Chiraka a Gerharda Schrödera stály v čele odporu vůči Spojenými státy a Velkou Británií vedené invazi do Iráku - demonstrovala, že francouzsko-německý bilateralismus má ničivé vedlejší účinky. Jejich domnělý nárok hovořit za celou Evropu postavil velkou část unie proti sobě.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/ofcSqdU/cs;