Japonsko je nemocné, a přesto lidé znovu začínají věřit, že se konečně uzdraví. Především proto, že odhodlaný reformátor Heizo Takenaka podle všeho uskutečňuje opravdovou hospodářskou politiku. Co ale zákonodárci a učenci nevidí - nebo snad nechtějí vidět - je to, že hospodářská politika sama o sobě Japonsko neoživí.
Japonská krize je systémová, nikoli cyklická. Zadluženost, deflace a další neduhy jsou pouze symptomy japonské nemoci. Její příčina tkví v kombinaci institucionální sklerózy, sociálního rozkladu a gerontokratické vlády.
Po druhé světové válce si japonský systém vedl několik desítek let pozoruhodně dobře, a to nejen v růstu, ale i v otázkách zajištění vysoké úrovně vzdělání, průměrné délce života, bezpečnosti a dalších sociálních výhod, jež Japonsko svým občanům poskytovalo. Onen systém se opíral o tři pilíře: soudržném politicko-průmyslovém zřízení, mobilizaci zdrojů k dosažení cílů národní ekonomiky a americkém obranném štítu.
Japonsko je nemocné, a přesto lidé znovu začínají věřit, že se konečně uzdraví. Především proto, že odhodlaný reformátor Heizo Takenaka podle všeho uskutečňuje opravdovou hospodářskou politiku. Co ale zákonodárci a učenci nevidí - nebo snad nechtějí vidět - je to, že hospodářská politika sama o sobě Japonsko neoživí.
Japonská krize je systémová, nikoli cyklická. Zadluženost, deflace a další neduhy jsou pouze symptomy japonské nemoci. Její příčina tkví v kombinaci institucionální sklerózy, sociálního rozkladu a gerontokratické vlády.
Po druhé světové válce si japonský systém vedl několik desítek let pozoruhodně dobře, a to nejen v růstu, ale i v otázkách zajištění vysoké úrovně vzdělání, průměrné délce života, bezpečnosti a dalších sociálních výhod, jež Japonsko svým občanům poskytovalo. Onen systém se opíral o tři pilíře: soudržném politicko-průmyslovém zřízení, mobilizaci zdrojů k dosažení cílů národní ekonomiky a americkém obranném štítu.