BRATISLAVA: Za posledních deset let postkomunistické transformace byla politická reforma mnohdy zužována jen na otázku svobodných voleb. Ekonomická reforma byla přitom často zjednodušována jen (anebo přinejmenším především) na makroekonomickou stabilizaci prosazovanou v rámci takzvaného „washingtonského konsensu“, proti němuž se v současné době demonstruje v ulicích Washingtonu. Není překvapením, že výsledkem takového zjednodušujícího politického receptu byla nejednou neliberální demokracie a kapitalismus „po známostech“.
Transformace v mé zemi, na Slovensku, ale vlastně kdekoli jinde ve střední a východní Evropě, se nakonec ukázala jako mnohem složitější, komplexní a delší proces, než se původně očekávalo. Vyšlo najevo, že dědictví komunismu je o mnoho těžší břemeno, než si většina lidí, včetně odborníků, dokázala představit, a že toto břemeno tíží mnohem více a častěji hlavy občanů než zděděnou ekonomickou strukturu.
Zástupce ředitele Mezinárodního měnového fondu Stanley Fisher na nedávné konferenci v Moskvě opět kladl důraz na význam „washingtonského konsensu“, tj. na makroekonomickou stabilizaci, jejíž úspěch závisí na liberalizaci trhu a cen, směnitelnosti měny, přísné rozpočtové a měnové politice a na rychlé privatizaci. Tento konsensus je stále důležitý, ale sám o sobě není zárukou úspěchu. Stejně důležité je vybudovat fungující instituce.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account?
Log in
BRATISLAVA: Za posledních deset let postkomunistické transformace byla politická reforma mnohdy zužována jen na otázku svobodných voleb. Ekonomická reforma byla přitom často zjednodušována jen (anebo přinejmenším především) na makroekonomickou stabilizaci prosazovanou v rámci takzvaného „washingtonského konsensu“, proti němuž se v současné době demonstruje v ulicích Washingtonu. Není překvapením, že výsledkem takového zjednodušujícího politického receptu byla nejednou neliberální demokracie a kapitalismus „po známostech“.
Transformace v mé zemi, na Slovensku, ale vlastně kdekoli jinde ve střední a východní Evropě, se nakonec ukázala jako mnohem složitější, komplexní a delší proces, než se původně očekávalo. Vyšlo najevo, že dědictví komunismu je o mnoho těžší břemeno, než si většina lidí, včetně odborníků, dokázala představit, a že toto břemeno tíží mnohem více a častěji hlavy občanů než zděděnou ekonomickou strukturu.
Zástupce ředitele Mezinárodního měnového fondu Stanley Fisher na nedávné konferenci v Moskvě opět kladl důraz na význam „washingtonského konsensu“, tj. na makroekonomickou stabilizaci, jejíž úspěch závisí na liberalizaci trhu a cen, směnitelnosti měny, přísné rozpočtové a měnové politice a na rychlé privatizaci. Tento konsensus je stále důležitý, ale sám o sobě není zárukou úspěchu. Stejně důležité je vybudovat fungující instituce.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in