0

Vzestup BRIČ

Vítězi velkého globalizačního posunu z 90. let se staly malé státy jako Nový Zéland, Chile, Dubaj, Finsko, Irsko, pobaltské republiky, Slovinsko a Slovensko. Východoasijští tygři, kteří se protlačili do centra světové ekonomiky, byli jen malými celky a v některých případech – Singapur, Tchaj-wan nebo Hongkong – nebyli ani pokládáni za státy. Dokonce i Jižní Korea, která je ve srovnání s nimi gigantem, byla pouhým „polostátem“.

Takové země jsou zranitelné a dějiny jsou posety malými a úspěšnými globalizátory, kteří kvůli mocenské politice nakonec prohráli: italské městské státy v období renesance, Holandská republika nebo ve dvacátém století Libanon a Kuvajt. Malé státy se často stávaly oběťmi větších, ale chudších sousedů, kteří jim záviděli úspěch a horlivě toužili po jejich výdobytcích, přičemž však zapomínali na skutečnost, že podobné uchvácení ve skutečnosti ničí zdroj bohatství a dynamiky.

Ve světě ryzí globalizace si malé státy vedou nejlépe, protože jsou flexibilnější a dokážou se snadněji adaptovat na rychle se měnící trhy. Malé státy dosahují lepších výsledků v úpravách veřejné politiky, uvolňování trhů práce, budování solidního konkurenčního rámce i usnadňování přeshraničních převzetí a fúzí.

Naléhavost podobného programu potvrdila nedávná analýza slabé výkonnosti hlavních ekonomik evropského kontinentu – francouzské, německé a italské – v porovnání s menšími a mnohem dynamičtějšími ekonomikami v severní a střední Evropě. U menších zemí navíc existuje vyšší pravděpodobnost, že úspěšně obhájí klíčové aspekty sociálního státu.