0

Vzpoura mullahů

Volební fiasko v Íránu zdánlivě potvrdilo závěr tamních reformátorů, k němuž desetimiliony íránských občanů dospěly již dávno – totiž že islámskou vládu v zemi nelze v její současné podobě rehabilitovat. Otevřenou otázkou zůstává, zda se dnes obyčejní Íránci domnívají, že spasit již nelze ani reformátory.

Íránští reformátoři se od drtivého vítězství prezidenta Mohammada Chátamího ve volbách v roce 1997 snaží (bezvýsledně) změnit systém zevnitř. Íránci byli zpočátku naplněni nadějemi, ale po letech marného čekání v nich začala narůstat netrpělivost. Dnes jsou skleslí.

Reformátoři byli oprávněně kritizováni za absenci jednoty a odhodlání, ale ve skutečnosti byla jejich největší slabinou absence ústavní autority. Moc v Íránu spočívá v rukou nikým nevoleného konzervativního establishmentu, jmenovitě v rukou nejvyššího vůdce ajatolláha Chameneího a dvanáctičlenné islámské Rady dohlížitelů. Tito lidé nemají v úmyslu se o moc dělit.

Poslední kapkou byl Radou dohlížitelů vydaný zákaz účasti dvou tisíc převážně reformně orientovaných kandidátů v parlamentních volbách. Reformní strany hlasování bojkotovaly. I přes zběsilou propagační kampaň představitelů režimu se hlasování zúčastnila pouze polovina všech oprávněných voličů. V Teheránu, který je politickým srdcem i duší země, se pak k volebním urnám dostavila necelá třetina voličů.