0

Ústup makroekonomické politiky

BERKELEY – Na studiu hospodářských dějin je znepokojivé, jak události, k nimž dochází v současnosti, mění minulost – anebo přinejmenším naše chápání minulosti. Už desítky let studenty přesvědčeně učím, že sílí vlády přijímající zodpovědnost za stav ekonomiky. Politická reakce na Velkou recesi ale mění způsob, jímž bychom o této věci měli uvažovat.

Vlády před první světovou válkou – a ještě výrazněji před druhou světovou válkou – si snižování nezaměstnanosti během hospodářských poklesů za svůj úkol nebraly. Existovaly pro to tři důvody, leč do konce druhé světové války se všechny tři vytratily.

Zaprvé tu byla lobby stálých peněz: významný počet bohatých, společensky vlivných a politicky mocných lidí, jejichž investice směřovaly drtivou měrou do dluhopisů. Osobně jim jen málo záleželo na vysokém využití kapacit a na nízké nezaměstnanosti, ale měli velký zájem o stabilní ceny. V prvé řadě chtěli stálé peníze.

Zadruhé, třídy pracujících, jež vysoká nezaměstnanost postihovala nejvíc, obvykle při hlasování nikdo nereprezentoval. Kde tomu tak bylo, pracující ani jejich zástupci neměli žádný dobrý způsob jak uvažovat o přínosech, jež by jim stimulační vládní politiky usilující o zmírňování hospodářských poklesů mohly přinést, a každopádně neměli jak dosáhnout na mocenské páky.