Ústup makroekonomické politiky

BERKELEY – Na studiu hospodářských dějin je znepokojivé, jak události, k nimž dochází v současnosti, mění minulost – anebo přinejmenším naše chápání minulosti. Už desítky let studenty přesvědčeně učím, že sílí vlády přijímající zodpovědnost za stav ekonomiky. Politická reakce na Velkou recesi ale mění způsob, jímž bychom o této věci měli uvažovat.

Vlády před první světovou válkou – a ještě výrazněji před druhou světovou válkou – si snižování nezaměstnanosti během hospodářských poklesů za svůj úkol nebraly. Existovaly pro to tři důvody, leč do konce druhé světové války se všechny tři vytratily.

Zaprvé tu byla lobby stálých peněz: významný počet bohatých, společensky vlivných a politicky mocných lidí, jejichž investice směřovaly drtivou měrou do dluhopisů. Osobně jim jen málo záleželo na vysokém využití kapacit a na nízké nezaměstnanosti, ale měli velký zájem o stabilní ceny. V prvé řadě chtěli stálé peníze.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/Ziwkarl/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.