Krize spolupráce

PAŘÍŽ – Celosvětový vzestup rozvíjejících se ekonomik vyvolal velký optimismus nejen v oblasti hospodářského rozvoje, ale i globální spolupráce. Posun k multipolárnímu světovému uspořádání však nepodpořil multilateralismus. Ve skutečnosti se stal pravý opak: logika národní suverenity zažila návrat, kdy velké ekonomiky důsledně podkopávají spolupráci v nejrůznějších oblastech, od bezpečnosti přes obchod až po klimatické změny.

Vezměme si, jaký zmatek zavládl v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů kvůli občanské válce v Sýrii. Před pouhými dvěma lety schválila rada rezoluci opravňující k uskutečnění vojenské intervence v Libyi – šlo o první rezoluci zavádějící princip „zodpovědnosti chránit“ (R2P), který v roce 2005 jednomyslně přijalo Valné shromáždění OSN.

Rozvíjející se mocnosti však záhy dospěly k přesvědčení, že Západ využil ochrany civilních obyvatel v Libyi jako záminky ke změně režimu (ačkoliv by ochrana tamního obyvatelstva bez svržení vlády Muammara Kaddáfího nebyla reálně možná). Dnes tyto země R2P do značné míry odmítají, neboť v ní spatřují nástroj používaný západními vládami k legitimizaci jejich snahy vměšovat se do vnitřních záležitostí jiných států.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/rk0oTsI/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.