0

Znovuzrození japonské demokracie

NEW YORK – Nálady a módní vlny do Japonska často vtrhávají jako cunami, tajfuny nebo sesuvy půdy. Po více než 50 letech téměř nepřerušované moci byla vládnoucí Liberálně demokratická strana (LDP) ve všeobecných volbách pohřbena. Pouze jedenkrát v roce 1993 nastala změna, když moc nakrátko převzala koalice opozičních stran, avšak LDP si i tehdy udržela většinu v mocné dolní komoře Dietu. Tentokrát ovšem padla i tato bašta. Středolevá Demokratická strana Japonska (DPJ) získala v dolní komoře více než 300 ze 480 křesel. LDP už nevládne.

Svět uchvácený vzestupem Číny jen pomalu upřel pozornost na tento zásadní posun v politice druhé největší ekonomiky světa. Japonská politika má ve světovém tisku jalovou image. Pokud si většina redaktorů vůbec Japonska všímá, pak upřednostňuje články o bláznivé popkultuře tamní mládeže nebo o divokých zákoutích sexu na japonský způsob.

Hlavním důvodem je pochopitelně skutečnost, že japonská politika byla opravdu jalová, a to přinejmenším od poloviny 50. let, kdy LDP upevnila svůj mocenský monopol. Jen opravdoví nadšenci specializující se na tajuplné zákulisní tahy uvnitř vládnoucí strany se obtěžovali sledovat vzestupy a pády šéfů různých frakcí, z nichž mnozí pocházeli z etablovaných politických rodin a většina se opírala o pochybné finance. Čas od času se na povrch vynořily korupční skandály, ale i ty byly obvykle součástí vnitrostranických manévrů vedených s cílem přitáhnout uzdu politikům, kteří ostatním příliš přerostli přes hlavu nebo se pokusili uchvátit moc dříve, než přišel jejich čas.

Tento systém fungoval podle jistého scénáře: šéfové frakcí LDP se střídali v premiérském křesle, různé podnikatelské zájmy uplácely různé politiky, o domácích ekonomických otázkách rozhodovali více či méně schopní byrokraté a Spojené státy se staraly o bezpečnost země (a také o velkou část její zahraniční politiky). Někteří lidé si mysleli, že takto nastavený režim potrvá věčně.