0

Cena za nečinnost

BERKELEY – Dokážou světové vlády udržet globální ekonomiku mimo hlubokou a dlouhou depresi? Ještě před třemi měsíci bych bez pochybností řekl, že ano. Teď už si nejsem tak jistý.

Problém tkví v tom, že vlády si nejsou jisté, co mají dělat. Během dvou staletí byl postupně vypracován standardní seznam toho, co v případě finanční krize dělat, aby se předešlo hluboké a vleklé depresi: přičinili se o to guvernér Bank of England Cornelius Buller v roce 1825, šéfredaktor časopisu The Economist Walter Bagehot během viktoriánské doby a ekonomové Irving Fisher, John Maynard Keynes, Milton Friedman a mnoho dalších.

Klíčový problém v takovýchto časech spočívá v tom, že investoři poptávají bezpečná, jistá a likvidní aktiva, jejichž cena je tudíž příliš vysoká, zatímco poptávka po aktivech, která podepírají a financují produktivní kapitál ekonomiky je příliš slabá. Samozřejmým řešením pro vlády je tvorba dalších peněz, aby se poptávka po bezpečných, jistých a likvidních aktivech uspokojila.

Jak rád říkával Keynes: „Nezaměstnanost vzniká…, protože lidé chtějí modré z nebe“ – bezpečná, jistá a likvidní aktiva. „Není možné zaměstnávat, když objekt touhy [tj. peníze] nelze vytvářet a poptávku po něm není snadné utlumit.“ Řešením je „přesvědčit veřejnost, že pozemská modř [tj. bankovky tištěné centrální bankou] je prakticky totéž, a mít výrobnu pozemské modři [tj. centrální banku] pod veřejnou kontrolou…“