1

Po Ahmadínedžádovi

WASHINGTON – Íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínedžádem upřednostňovaný nástupce Esfandiár Rahím Mašáí nebude 14. června ve volbách kandidovat. Ani bývalý prezident Akbar Hášemí Rafsandžání kandidovat nebude. Diskvalifikací obou vysílá nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Hosejní Chameneí jasné poselství. Jednoduše řečeno, Chameneí nestrpí žádné umenšení své moci a je odhodlaný předejít onomu tření, jímž se vyznačovaly jeho vztahy s dosavadními prezidenty, zejména Ahmadínedžádem.

Diskvalifikací Mašáího a Rafsandžáního se opět odhaluje schizma usazené v srdci íránské politické struktury v podobě dvojí výkonné moci nejvyššího vůdce a prezidenta. Když Chameneí v roce 2009 veřejně podpořil Ahmadínedžádovo kontroverzní znovuzvolení, nikdo nemohl předvídat bezprecedentní pnutí, které se později mezi dvěma hlavními činiteli země vyvinulo.

Jak se ale ukázalo, Chameneího – a islámskou republiku – vyšla podpora Ahmadínedžáda draho. Namísto očekávaného příklonu k Chameneímu začal Ahmadínedžád propagovat nacionalistickou, antiklerikální agendu, přičemž Chameneího zdroje účinně využíval tak, aby nahlodával pravomoci nejvyššího vůdce a vytvořil si vlastní ekonomickou síť a sféru vlivu.

Během posledních čtyř let se Ahmadínedžád opakovaně snažil podrýt moc vládních kleriků nad politickým a strategickým rozhodováním. V roce 2011 se pokusil odvolat z postu šéfa tajných služeb Hejdara Moslehího, Chameneího spojence, ale vzápětí bylo jeho rozhodnutí zvráceno. Snížil také objem prostředků směřujících do určitých náboženských institucí, uvolněním regulace pomohl svému kroužku věrných zřídit soukromé banky a zpochybnil hospodářsky a vojensky nejmocnější íránskou instituci, Sbor islámských revolučních gard.