0

Druhá část mírového procesu

PRINCETON – Američtí představitelé v „mírovém procesu“ na Středním východě obvykle věnují ohromnou energii zdůrazňování toho, že jde o „proces“. Teprve v posledních 18 měsících druhého prezidentského období či po vojenském angažmá na Středním východě se Spojené státy začínají skutečně zabývat tím, že má být „mírový“.

Tento model se podle všeho uplatní příští týden na mírové konferenci zaměřené na Střední východ pod patronací USA, která proběhne v Annapolis v americkém státě Maryland. Oproti madridské konferenci po válce v Zálivu vedené Američany v roce 1991 je rozdíl v tom, že dnes úsilí přichází po domnělé americké porážce v Iráku.

Budeme-li předpokládat, že Bushova administrativa přistupuje k současnému úsilí seriózně, USA musejí mít „plán B“ pro případ, že rozhovory selžou. Hlavní obavou Palestinců je vyhnout se negativním ozvukům, jestliže k selhání dojde. Na rozdíl od předchozího prezidenta Billa Clintona, který z neúspěchu rozhovorů v Camp Davidu roku 2000 obvinil Jásira Arafata, Bushova administrativa musí dodržet svůj závazek, že na nikoho nebude ukazovat prstem a že ani jedné straně nedovolí zneužít neúspěchu k prosazování vlastních strategických cílů.

Palestinští vyjednavači vždy museli hledat rovnováhu mezi třemi otázkami: historickými právy, současnými okolnostmi a cenou za využití jejich negativní moci. Zástupným označením pro historická práva – osvobození palestinské země, zajištění práva návratu uprchlíků a neoblomný požadavek skutečně nezávislého státu – je pro Palestince „mezinárodní legitimita“. Ta z pohledu OOP i Hamásu odkazuje na různé rezoluce OSN a mezinárodní veřejné mínění, jež dohromady neznamenají o mnoho víc než prázdná slova západních mocností a arabských a islámských vůdců, jejichž výroky vzbuzují falešné naděje a svádějí palestinské vyjednavače k zatvrzelosti postojů.