NEW YORK: Americký Senát zamítnul Všeobecnou dohodu o zákazu testování jaderných zbraní, a zasadil tak ránu křehkému režimu globální kontroly jaderných zbraní, který se podařilo vybudovat v posledních desetiletích studené války. Toto rozhodnutí přichází navíc po sérii několika událostí, které vážně ohrozily stav tohoto režimu: po zprávě, že Čína bude na základě špionážních informací o Spojených státech rozšiřovat a modernizovat svůj strategický jaderný arzenál, po nedávném úspěšném testování prototypu systému národní protiraketové obrany Spojených států, po zprávách, že Indie a Pákistán vybaví svůj nukleární arzenál nosiči, po doporučení indické vládě, že takové vybavení se stane prostředkem politiky jaderného odstrašování, a po vojenském puči v Pákistánu, kdy armáda, která se netají sympatiemi ke tvrdé linii indického vedení, převzala moc v zemi. V těchto událostech se skrývá ohromný potenciál: mohou totiž jedním mávnutím ruky smést se stolu celý program kontroly jaderných zbraní. Republikánská většina v americkém Senátu by to určitě nepřivítala s lítostí.
Tento režim kontroly zbrojení, podobně jako arzenály Spojených států a Ruska, je jakýsi trojúhelník. Jeho nejdůležitějším vrcholem je Dohoda o nešíření nukleárních zbraní z roku 1969. Jde v podstatě o dohodu o pomalém rušení jaderného arzenálu, podle níž se země, které nedisponují jadernými zbraněmi, zavázaly, že se jejich pořízení navždy vzdávají, a ty země, které nukleární zbraně vlastní (což byly v roce 1968 USA, Sovětský Svaz, Velká Británie, Francie a Čína) se dohodly, že s postupem času své zásoby jaderných zbraní omezí a nakonec zcela zruší. Ke dnešnímu dni Dohodu podepsalo 185 států.
Druhým vrcholem tohoto trojúhelníku se staly dvoustranné rozhovory o strategické redukci zbraní (START) mezi Moskvou a Washingtonem. Tyto rozhovory byly zahájeny ještě během studené války, a poněkud paradoxně vedly po ukončení tohoto konfliktu do slepé uličky. Zatímco Dohoda o nešíření nukleárních zbraní se orientovala na „horizonální“ šíření, cílem rozhovorů START bylo zvrátit „vertikální“ šíření, tedy postupně snížit oba kopce jaderních zbraní, které se nahromadily na americké a sovětské půdě v průběhu a v důsledku studené války. Třetí vrchol pak tvoří Dohoda o zákazu jaderných zkoušek, která je podobně jako Dohoda o nešíření záběrově univerzální. Cílem této dohody je kvalitativní odzbrojování, se minimálními omezeními pokud jde o technické vylepšování jaderných zbraní.
NEW YORK: Americký Senát zamítnul Všeobecnou dohodu o zákazu testování jaderných zbraní, a zasadil tak ránu křehkému režimu globální kontroly jaderných zbraní, který se podařilo vybudovat v posledních desetiletích studené války. Toto rozhodnutí přichází navíc po sérii několika událostí, které vážně ohrozily stav tohoto režimu: po zprávě, že Čína bude na základě špionážních informací o Spojených státech rozšiřovat a modernizovat svůj strategický jaderný arzenál, po nedávném úspěšném testování prototypu systému národní protiraketové obrany Spojených států, po zprávách, že Indie a Pákistán vybaví svůj nukleární arzenál nosiči, po doporučení indické vládě, že takové vybavení se stane prostředkem politiky jaderného odstrašování, a po vojenském puči v Pákistánu, kdy armáda, která se netají sympatiemi ke tvrdé linii indického vedení, převzala moc v zemi. V těchto událostech se skrývá ohromný potenciál: mohou totiž jedním mávnutím ruky smést se stolu celý program kontroly jaderných zbraní. Republikánská většina v americkém Senátu by to určitě nepřivítala s lítostí.
Tento režim kontroly zbrojení, podobně jako arzenály Spojených států a Ruska, je jakýsi trojúhelník. Jeho nejdůležitějším vrcholem je Dohoda o nešíření nukleárních zbraní z roku 1969. Jde v podstatě o dohodu o pomalém rušení jaderného arzenálu, podle níž se země, které nedisponují jadernými zbraněmi, zavázaly, že se jejich pořízení navždy vzdávají, a ty země, které nukleární zbraně vlastní (což byly v roce 1968 USA, Sovětský Svaz, Velká Británie, Francie a Čína) se dohodly, že s postupem času své zásoby jaderných zbraní omezí a nakonec zcela zruší. Ke dnešnímu dni Dohodu podepsalo 185 států.
Druhým vrcholem tohoto trojúhelníku se staly dvoustranné rozhovory o strategické redukci zbraní (START) mezi Moskvou a Washingtonem. Tyto rozhovory byly zahájeny ještě během studené války, a poněkud paradoxně vedly po ukončení tohoto konfliktu do slepé uličky. Zatímco Dohoda o nešíření nukleárních zbraní se orientovala na „horizonální“ šíření, cílem rozhovorů START bylo zvrátit „vertikální“ šíření, tedy postupně snížit oba kopce jaderních zbraní, které se nahromadily na americké a sovětské půdě v průběhu a v důsledku studené války. Třetí vrchol pak tvoří Dohoda o zákazu jaderných zkoušek, která je podobně jako Dohoda o nešíření záběrově univerzální. Cílem této dohody je kvalitativní odzbrojování, se minimálními omezeními pokud jde o technické vylepšování jaderných zbraní.