0

Tažení pošetilosti v Afghánistánu

NOVÉ DILLÍ – Když se do počítačů po celém světě rozletěla přes Wikileaks syrová zpravodajská data Spojených států, komentátoři v Pákistánu reagovali nevybíravými slovními výpady. Jeden hovořil o „neokonzervativních upírech… krvežíznivých islamofobech… iredentistech v think tancích… (indických) revanšistech… plánujících další cupování země, aby (mohli) pokračovat ve svém festivalu násilí v… Afghánistánu.“ Silná slova, zejména vedle vyjádření amerického ministra obrany Roberta M. Gatese, který byl úniky jen „zahanben“ a „zděšen“.

Prosáklé informace vyvolaly tak ostrou debatu proto, že boj proti „džihádismu“ pod vedením USA znenadání narazil na nečekaného protivníka: pravdu. Každému, kdo má oči, aby viděl, se teď skutečně jasně ukazuje, že invaze do Afghánistánu se opírala o kolosálně chybnou domněnku: totiž že do Afghánistánu lze úspěšně vpadnout.

V průběhu dějin šly takové podniky vždycky ke dnu. Tuto zemi snad lze načas okupovat, ale jen přechodně; dobít ji nelze. Dnešní nájezdníky teď pálí zjištění této historické pravdy, již aféra Wikileaks obnažila.

Kolosálně vadná úvaha, jež vyústila v afghánskou invazi, vycházela z chybné reakce na teroristické útoky z 11. září 2001. Drtivý podíl těch, kdo na USA zaútočili, tvořili občané Saúdské Arábie, doplnění Pákistánci. Je vskutku kuriózní, že odvetu Spojené státy uskutečnily tím, že po vpádu do Afghánistánu vtrhly do Iráku a pak, ještě než dokončily iráckou misi, „přívalem“ vojenských sil vystupňovaly afghánskou válku.