0

Indická želva a čínský zajíc

„Indie všude“, tak znělo téma letošního Světového ekonomického fóra. Na Západě se věnuje tolik pozornosti Číně, že se indické úspěchy často přiznávají až jako dodatečná myšlenka. Jako by s cílem zdůraznit to, že politická stabilita musí v dlouhodobém výhledu zvítězit, Indové polepili švýcarské autobusy reklamou: „Indie: nejrychleji rostoucí demokracie světa.“

Indický mediální útok slavil ohromný úspěch. V Davosu jeden řečník za druhým chválil myšlenku, že ač má dnes Čína náskok, dlouhodobě je závod mezi oběma asijskými obry otevřenou otázkou. Vývoj Indie v supervelmoc srovnatelnou s Čínou se bral, alespoň několik dní, za hotovou věc. Jak ale závod mezi ekonomikami, z nichž každá má přes miliardu obyvatel, ve skutečnosti vypadá?

Na povrchu si Čína vytvořila před Indií značný náskok. Před pětadvaceti lety, na počátku současné vlny globalizace, byl národní výstup v Indii a v Číně přibližně tentýž. Dnes je Čína podle všech měřítek více než dvakrát bohatší.

Skutečný rozdíl však nespočívá v tom, že se úspěšným Číňanům daří lépe než úspěšným Indům. Ostatně indickou elitu tvoří světoví premianti, jak dokládá smělá nabídka Lakshmiho Mittala ve výši 22 USD za francouzskou ocelárnu Arcelor. Ne, skutečný rozdíl – ať už to přiznáváme rádi, nebo ne – tkví v tom, že se čínské komunistické vládě podařilo globalizovat mnohem větší část své populace, než dokázala indická demokratická vláda.