0

Úžasné mizející aktivum

ŘÍM – Kdysi na konci 80. let jsem se zúčastnila konference o „řízení tržeb“ čili o umění určit cenu sedadla v letecké lince tak, aby se maximalizoval výnos. S příliš vysokou cenou neprodáte, s příliš nízkou zase dostanete míň, než jsou lidé ochotni zaplatit. Většina řečníků pocházela z leteckého průmyslu, který už znal své fígle. Mnoho posluchačů podnikalo v hoteliérství; ti se teprve učili. Jako zákaznice jsem měla pocit, jako bych pronikla na strategickou poradu nepřítele.

Jak běžely roky, sledovala jsem, jak další a další trhy pochytávají dvě související koncepce: časově založené určování cen a efektivnější využívání takzvaných „mizejících aktiv“ neboli investičních statků, které zajišťují příjmy, jen když se spotřebovávají. V dřívějších dobách, před nástupem počítačů, bylo těžké komplikované určování cen řídit – ostatně stejně jako oslovit vhodné zákazníky s konkrétními časově a místně založenými nabídkami. Hotely a aerolinie byly zvláštním případem: jejich podnikání na sdíleném využívání investičního majetku závisí.

Samozřejmě, některé firmy využívají jednoduchých forem určování cen podle denní či roční doby. Bereme za samozřejmost, že kluby péče o zdraví si účtují víc za členství, které zahrnuje vstup v nejfrekventovanějších hodinách. Obecně ale platí, že aktivum je aktivum, a stále ještě lze zaslechnout stížnosti lidí, kteří nedokážou pochopit, proč ten člověk, který vedle nich seděl v letadle, zaplatil za letenku míň.

Jak se informace o potřebách zákazníků a nabídkách poskytovatelů v reálném čase pojí s novým zájmem o efektivitu a optimalizaci, dochází k rozsáhlému posunu k využívání možností jak nabídky na základě místa a času personalizovat. Cena za komplikovanost a cílenost klesla, přestože poptávka po výnosnosti aktiv se zvýšila.