Neskutečný kancléř, kterého ubývá

Gerhard Schröder minulý týden podnikl cestu do Versailles, aby oslavil 40. výročí Elysejské smlouvy, jež navždy ukončila historické francouzsko-německé nepřátelství, a aby vystoupil společně s prezidentem Chiracem proti invazi do Iráku. Tato cesta mu umožnila projevit se jako další v impozantní řadě mocných kancléřů poválečného Německa. Podoben ovšem pokřiveným obrazům ve versailleské zrcadlové síni, obraz mocného německého kancléře je klam.

Schröder si je toho vědom. Doma je námětem satirických písniček a je zatahován do pošetilých soudních sporů o to, zda si barví vlasy či zda tráví dost času se svou manželkou. Závažnější ovšem je dojem politické paralýzy, který vzniká kvůli nerozhodnosti jeho vlády při řešení hlubokých problémů země souvisejících se systémem zdravotní péče, penzemi a trhem práce. Zdá se, že Německo se topí v pasivitě jako v posledních letech dlouhé vlády Helmuta Kohla. Schröder byl ale zvolen proto, že sliboval být dynamičtější než Kohl.

Kde se stala chyba? Schröderovy neúspěchy se váží k jeho osobním rysům a politickým přesvědčením méně, než se obvykle předpokládá. Navzdory zdánlivé moci německých poválečných kancléřů je možné politický systém země pouze spravovat - vládnutí ve smyslu řešení problémů zaváděním dalekosáhlých reforem obvykle možné není. Dnes, když Německo usiluje o obnovu hospodářského růstu, je tuto ústavně danou slabost stále více vidět.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/LqpmI5r/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.