Polovičatý krok MMF

BOSTON – „Co bývalo kacířstvím, uznává se dnes za pravověrnost,“ poznamenal John Maynard Keynes v roce 1944 poté, co pomohl přesvědčit světové lídry, aby nově ustavený Mezinárodní měnový fond umožňoval zachovat regulaci mezinárodních finančních toků jako podstatné právo členských států. V 70. letech však MMF a západní mocnosti začaly s demontáží teorie i praxe regulace globálních kapitálových toků. V 90. letech zašel MMF tak daleko, že se pokusil změnit svou ustavující Dohodu na mandát k deregulaci přeshraničních financí.

Nedávno MMF s velkou slávou přijal nový „institucionální náhled“, který údajně podporuje opětovnou regulaci globálního finančnictví. Konečným cílem, k němuž MMF pevně lne, zůstává finanční liberalizace, ale připouští teď, že ve srovnání s argumentací, na níž stojí volný obchod, se volný tok kapitálu opírá o mnohem chatrnější intelektuální základy.

Konkrétně teď MMF uznává, že liberalizace kapitálových účtů vyžaduje, aby země dosáhly určité úrovně v oblasti finančních a správních institucí, a že řada rozvíjejících se trhů a rozvojových zemí k ní zatím nedospěla. Ještě podstatnější je, že MMF akceptuje, že přeshraniční finanční toky mají vedle přínosů i rizika, zejména prudké přílivové vlny následované jejich náhlým ukončením, což může způsobovat značnou ekonomickou nestabilitu.