0

Vyprahlé srdce Západu

BERLÍN – Je lákavé přirovnat NATO a Evropskou unii k francouzskému a italskému mužstvu na letošním turnaji Euro 2008. Spojuje je v prvé řadě proces „úpadku soutěživosti“. EU a NATO se na poli obrany mohou považovat za potenciální soky nebo doplňující se partnery. Výroky jejich předáků v soukromí ale odhalují pocit všeobecné frustrace.

„Nedaří se nám proměňovat vojenskou přítomnost v politický vliv,“ říká představitel NATO a zní úplně stejně jako zástupci EU komentující úlohu Unie na Středním východě. „Nepodařilo se nám přetavit hospodářskou pomoc v politický vliv,“ žehrají.

Krize, před nimiž teď obě instituce stojí v důsledku irského hlasování proti Lisabonské smlouvě a zhoršení bezpečnosti v Afghánistánu, jsou samozřejmě naprosto odlišné. U obou však nakonec jde o krizi identity. Jak NATO, tak EU byly po dvojím procesu rozšíření nuceny nově definovat svou funkci a promyslet svůj smysl. Z tohoto hlediska může být výzva, jíž čelí NATO, ještě těžší, neboť rozšíření bezpečnostní organizace znamená nejen přijetí nových členů, ale také plnění nových úkolů „mimo území“.

Přesun ze severoatlantické oblasti do Afghánistánu a od odstrašování k boji se projevil jako významná výzva pro NATO – a jako test, který se může ukázat jako náročnější než zánik Sovětského svazu před bezmála 20 lety.