Vyprahlé srdce Západu

BERLÍN – Je lákavé přirovnat NATO a Evropskou unii k francouzskému a italskému mužstvu na letošním turnaji Euro 2008. Spojuje je v prvé řadě proces „úpadku soutěživosti“. EU a NATO se na poli obrany mohou považovat za potenciální soky nebo doplňující se partnery. Výroky jejich předáků v soukromí ale odhalují pocit všeobecné frustrace.

„Nedaří se nám proměňovat vojenskou přítomnost v politický vliv,“ říká představitel NATO a zní úplně stejně jako zástupci EU komentující úlohu Unie na Středním východě. „Nepodařilo se nám přetavit hospodářskou pomoc v politický vliv,“ žehrají.

Krize, před nimiž teď obě instituce stojí v důsledku irského hlasování proti Lisabonské smlouvě a zhoršení bezpečnosti v Afghánistánu, jsou samozřejmě naprosto odlišné. U obou však nakonec jde o krizi identity. Jak NATO, tak EU byly po dvojím procesu rozšíření nuceny nově definovat svou funkci a promyslet svůj smysl. Z tohoto hlediska může být výzva, jíž čelí NATO, ještě těžší, neboť rozšíření bezpečnostní organizace znamená nejen přijetí nových členů, ale také plnění nových úkolů „mimo území“.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/Zv5vNaM/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.