5

Dědicové nerovnosti

ŘÍM – Už dlouho je známo, že výtrysky rychlého hospodářského růstu mohou zvyšovat nerovnost: Čína a Indie představují nejnovější příklad. Mohou však spolu souviset také pomalý růst a rostoucí nerovnost, tyto dvě nejviditelnější charakteristiky dnešních rozvinutých ekonomik?

S touto fascinující hypotézou přišel v nedávné studii francouzský ekonom Thomas Piketty z Pařížské ekonomické univerzity. Jeho výzkum v oblasti nerovnosti se řadí k nejvýznamnějším za poslední roky.

Díky francouzské byrokratické preciznosti se mu podařilo rekonstruovat francouzské státní účty za poslední téměř dvě staletí. Od roku 1820 až do první světové války – což byl svým způsobem druhý francouzský ancient régime – vykazovala ekonomika dva nápadné rysy: pomalý růst dosahující zhruba 1% ročně a neúměrně vysoký podíl zděděného bohatství, které činilo přibližně 20-25% HDP.

Spojitost mezi nízkým růstem a významem dědictví nebyla podle Pikettyho náhodná: protože zděděné bohatství vynášelo 2-3% ročně, zatímco nové investice pouze 1%, byla sociální mobilita mimořádně omezená, což napomáhalo k výraznějšímu rozvrstvení společnosti.