0

Velká chvíle Hamásu

Uchvácení pásma Gazy Hamásem vytvořilo vedle Íránu druhý radikálně islamistický stát na Středním východě. Region, zřejmě i arabsko-izraelský konflikt a rozhodně palestinské hnutí už nikdy nebudou jako dřív.

Porážka Fatahu v Gaze není chybou americké zahraniční politiky, Izraele ani nikoho jiného kromě samotného Fatahu. Jde o fundamentální odkaz Jásira Arafáta, neboť právě on motivoval nejen k teroristickému násilí vůči Izraeli, ale také k anarchii a korupci ve své vlastní organizaci.

Arafát ovšem především nedokázal vyřešit konflikt ani dát svému lidu alternativu k vizi krajního radikalismu a nekonečného boje. Odmítnutím kompromisního mírového řešení, které by vytvořilo samostatný palestinský stát s hlavním městem ve východním Jeruzalémě a mezinárodní pomocí ve výši 23 miliard USD, Arafát dal roku 2000 jasně najevo, že žádný alternativní, umírněný scénář řešení palestinských problémů nevznikne.

Už před volbami v lednu 2006 bylo jasné, že Hamás míří k vítězství. Pod slabým vedením neudělal Fatah nic pro vyřešení svých hluboce zakořeněných sporů a korupce. Soupeřící kandidáti Fatahu rozmělnili volební hlasy, čímž zajistili vítězství kandidátům Hamásu. Ani po porážce Fatah neprovedl jedinou reformu či změnu ve vedení. Jeho lídři se hašteřili, považovali se za jediné možné vládce a chtěli věřit snům, že nějaký vnější činitel jim zajistí, co chtějí.