0

Syndrom velikánů

V našem globalizovaném věku se předpokládá, že vývoj událostí budou determinovat obrovské neosobní síly. Globalizované trhy, svobodný obchod, militantní islám, probuzení Číny: to vše jsou věci, které historikové a stratégové obvykle vykreslují jako klíčové síly utvářející náš osud. Lidé to však většinou vidí jinak.

Většina lidí totiž stále instinktivně pohlíží na „velikány“ jako na hybatele dějin, jako na muže (a ženy), kteří jako by formovali události prostřednictvím své politické vize, osobního charismatu a pádnosti svých morálních požadavků. Již pouhou silou svého přesvědčení a osobnosti mohou tyto postavy, domnívají se mnozí z nás, dobývat vítězství a vnášet jiskřičku naděje do jinak odtrženého a odosobněného prostředí.

Tato touha po prozřetelných mužích či ženách v globální éře je výslednicí nejméně tří faktorů. První z nich souvisí se složitostí a zranitelností našeho světa. Druhý paradoxně odráží náš stále cyničtější přístup k politice a politikům A třetí je výsledkem naší mediální kultury posedlé snahou dávat událostem „lidskou tvář“.

Potýká-li se člověk s problémem, jak vnést pozitivní změny do domácího či mezinárodního prostředí, které jako by se vzpíralo moci „normálních“ vůdců, nezbývá mu než hledat nové Alexandry, kteří by rozsekli „gordický uzel“ a překonali složitost pouhou silou vůle a dynamikou. Panuje například názor, že strukturální reformy v Evropě je nemožné zavést, dokud se neobjeví nějaké nové vtělení Margaret Thatcherové. Na Blízkém východě zase všichni čekají, až mezi Araby povstane nový Anvar Sadat.