0

Klamy ekonomiky

Politikům bývá často dáváno za vinu, že slibují, co nemohou splnit. Dva takové nesplnitelné sny prodali ekonomové politikům v Argentině. Jejich krach poslal zemi do nejhlubší politické a finanční krize za několik posledních desítek let. Pouliční střety si vyžádaly devětadvacet obětí a odstoupení prezidenta Fernanda de la Rúy. Obyvatelé, kteří zápolí s nevyplacenými mzdami, zmrazenými bankovními účty a nezaměstnaností vyšší než 20 procent, teď na vlastní kůži pociťují důsledky dvou obrovských ekonomických bludů.

První blud se týká měnové rady a jejích údajných ozdravných účinků. Nazvěme jej ,,klamem kouzelného proutku". Když Argentina v roce 1991 svázala své peso s dolarem a zakázala centrální bance volný tisk platidel, svět tleskal - a měl k tomu dobrý důvod. Nová politika ukončila desetiletí vysoké inflace a měnové anarchie. Měnová rada ovšem nebyla jen měnovým systémem, byla také reformní strategií. Zkáza Argentiny začala právě tady.

Země se nikdy předtím k žádné reformě neuchýlila, neboť - jak tvrdí teorie - nemusela. Kdyby se odbory zasazovaly o příliš vysoké mzdy, problém by vyřešila devalvace; kdyby místní samospráva utrácela více než záhodno, situaci by napravilo několik nočních směn v tiskárně cenin. Inflace byla mazivem soukolí argentinské politiky.

Utáhněte kohoutek, z něhož tečou pesos, radili ekonomové, a politika se už pak sama nějak zařídí. Bez inflačního tlumiče by bylo třeba modernizovat trhy práce a mzdy v pesos by klesly na úroveň, kdy by země byla schopna hospodářsky konkurovat na mezinárodní úrovni. Posílilo by to také daňovou politiku, poněvadž centrální banka by už nebyla věřitelem nejvyšší instance. Místní banky a společnosti by si přestaly půjčovat nad rámec svých možností, protože by si uvědomily, že kdyby spadly, žádná záchranná síť je nespasí. I politikům se tato teorie zamlouvala, neboť některé své nesplněné sliby mohli svést na omezení vyplývající z nové měnové strategie.