0

Globalizace masové politiky

Globalizace na sebe vzala novou podobu. Podobu masové politiky. Politické protesty mají samozřejmě masový ráz už řadu desetiletí. Stačí vzpomenout na pochody proti válce ve Vietnamu, proti jadernému zbrojení nebo proti globalizaci, ale také na východoevropské revoluce z let 1989 a 1991, které během několika měsíců dokázaly zasáhnout obrovské území. Nedávné protesty proti válce v Iráku jsou ovšem dokladem zcela nové dynamiky. V jediný den, 15. února, se programově do ulic šesti set měst v šedesáti zemích světa nahrnulo na deset milionů protestantů, kteří předvedli, že i masová politika se dá dělat vskutku globálně.

Komunikace a hromadné sdělovací prostředky už dlouho umožňují ,,kopírovací" efekt - to když protesty v jednom místě roznítí podobné akce jinde. Zpráva o svržení francouzského krále Ludvíka Filipa v roce 1848 se čerstvě vynalezeným telegrafem dostala do Německa a podnítila revoluci. Televizní záběry pádu Berlínské zdi uspíšily revoluční změny napříč celým, dnes už bývalým sovětským blokem. Podobně se ve všeobecnou společenskou mobilizaci proměnily i další události, například prvomájové průvody ve Francii v roce 1968.

Na nedávných masových protestech proti americkým plánům na válku proti Iráku je specifické to, že akce byla naplánována krátce předem na konkrétní datum a se zřetelným cílem proběhnout v celosvětovém měřítku. Rozhodnutí zahájit masové protesty 15. února prý padlo loni v listopadu během Evropského sociálního fóra ve Florencii. Za devadesát dnů se tedy organizátorům podařilo na celém světě zmobilizovat více než pět milionů demonstrantů.

Toto jsou tři klíče k tomuto jevu: