Mytologie kolem zasutých vzpomínek

Nejkontroverznějším tématem, s nímž se dnes psychologie a psychiatrie vyrovnávají, je to, jak si oběti pamatují trauma. Mnozí kliničtí teoretici traumatu jsou přesvědčeni, že boj, znásilnění a další děsivé zážitky se podle všeho do paměti vrývají a nikdy nejsou zapomenuty.

Jiní nesouhlasí a tvrdí, že mysl se dokáže uvědomění hrůz bránit vytěsněním vzpomínek na trauma, takže je pro oběti nesnadné se na nejhorší zážitky upamatovat až do doby, než je to po mnoha letech bezpečné. Ač tito kliničtí teoretici traumatu uznávají, že trauma je často až příliš nezapomenutelné, mají za to, že onemocnění známé jako „traumatická disociační amnézie“ způsobuje u významné menšiny obětí neschopnost vzpomenout si na své trauma, a to právě proto, že bylo tak nesmírně děsivé.

Tito kliničtí teoretici traumatu ovšem netvrdí, že by „potlačené“ či „disociované“ vzpomínky na hrůzné události byly netečné či neškodné. Právě naopak, tyto zasuté vzpomínky v tichosti vypouštějí do života obětí jed vyvolávající zdánlivě nevysvětlitelné psychiatrické symptomy, a proto má-li dojít k léčbě, je třeba je vynést na světlo.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/UOvLmy9/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.