První a poslední sovětský parlament

MOSKVA: Gorbačovův deset let starý pokus o první demokraticky zvolený parlament v Sovětském svazu, jakýsi domácí ekvivalent jeho vlastního rozhodnutí umožnit východní Evropě skoncovat s komunismem, byla, jak se dnes ukazuje, jedna z jeho nejméně předvídatelných reforem. Ostatní Gorbačovovy domácí reformy se týkaly spíš ekonomických a kulturních neduhů, například nezřízeného pití vodky; v tomto případě však šlo o reformní pokus na poli mocenském. Jak už to ale bylo v perestrojce zvykem, i tento pokus ztroskotal na nedostatku jasných cílů.

Jakožto bývalý disident jsem se stal nejen jedním z prvních zvolených zástupců lidu v Sovětském svazu vůbec, ale také členem Ústředního výboru Komunistické strany SSSR. Po téměř dvaceti letech, kdy jsem nesměl pracovat ani jako učitel na základní škole, jsem se najednou ocitnul v bezprostřední blízkosti kremelské moci. Protože jsem historik, bral jsem to jako jedinečnou příležitost stát se svědkem tvorby dějin. Pokusím se nyní o malý přehled toho, co jsem viděl.

Komunističtí vůdci, a především Gorbačov, očekávali, že demokratizace společnosti a politiky jim pomůže v posílení stranických základů. Místo toho se jim ale parlament brzy dostal zpod kontroly a schválil zákony, které nadobro zničily mocenský monopol strany a poddolovaly Gorbačovovu autoritu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/I8VCdJU/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.