10

Vyvažování technokratů

ISTANBUL – Jeden zjednodušující (vlastně naivní) náhled na trhy má za to, že existují v téměř „přirozeném stavu“ a nejlepší ze všech světů je takový, kde se uplatňují svobodně a bez vládních zásahů. Obdobně zjednodušující pohled na demokracii míní, že jde o politický systém, v němž pravidelné volby dávají vítězi právo neomezeně vládnout.

Realita je samozřejmě mnohem složitější. Trhy mohou fungovat jedině v určitém institucionálním a právním rámci, k němuž patří vlastnická práva, vymahatelnost smluv, regulace kvality a informací a mnoho dalších pravidel, jimiž se řídí transakce.

Nejinak platí, že ačkoliv jsou pluralitní volby pro každý demokratický systém podstatné, přistupovat k jejich výsledkům podle hesla „vítěz bere vše,“ kdy ten, kdo získal nejvíc hlasů, koncentruje moc, není s demokracií dlouhodobě slučitelné. Dobře fungující demokracie jsou ukotvené v komplexních ústavních a jiných zákonech, jež oddělují výkonnou, zákonodárnou a soudní moc a chrání svobodu slova, shromažďování a nenásilného nesouhlasu těch, kdo ve volbách prohráli.

Zásadní roli hrají regulační instituce, například orgány dohledu nad bankami a úřady dohlížející na odvětví telekomunikací, potravinářství a energetiky, neboť udržují vždy choulostivou rovnováhu mezi „volnými“ trhy a konáním volených vlád a zákonodárných sborů. Zřejmě nejdůležitější mezi těmito institucemi je centrální banka, jelikož uskutečňuje měnovou politiku (a občas slouží jako regulátor finančního sektoru).