Vídeňské zrcadlo EU

Kdyby mohl úředník Evropské unie cestovat časem do secesní Vídně, byl by překvapen, jak blízce se habsburské impérium podobalo dnešní EU. Tak jako EU bylo i Rakousko-Uhersko experimentem nadnárodního inženýrství, zahrnujícím 51 milionů obyvatel, 11 národností a 14 jazyků. V čele tohoto evropského mikrokosmu byl císař-král na dvou trůnech a parlamentní dvojčata zastupující značně nezávislou rakouskou a uherskou půli říše.

Habsburské impérium působilo jako stabilizační síla ve prospěch svých národů i Evropy. Pro roztříštěné etnické skupiny plnilo dvojroli rozhodčího a vyhazovače, pacifikujíc domorodé rozbroje a ochraňujíc drobné národy před dravými státy. Vyplňovalo taktéž geopolitické vakuum v srdci kontinentu, takže drželo v šachu Německo a Rusko.

Dokud Rakousko vykonávalo tyto funkce, bylo považováno za „evropskou nezbytnost“ – vyvažovací zařízení národností a národů, pro něž neexistovala myslitelná náhrada. Počátkem nového století už ale impérium stálo před dvěma problémy, které na jeho schopnost těmto úkolům dostát vrhaly stín.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/avNz495/cs;