0

Další priorita EU po rozšíření? Le défi Americain

Summit Evropské unie, který právě skončil v Kodani, více méně stanovil budoucí hranice EU. Deset nových členů ze střední Evropy a Středozemí bude přijato v roce 2004. Další dvě země, Bulharsko a Rumunsko, můžou usilovat o členství o tři roky později. Turecku byl po dlouhém reptání potvrzen statut oficiálně uznaného kandidáta na členství, přestože zůstávají značné pochyby o tom, kdy vlastně země do unie vstoupí.

Vzhledem k tomu, že toto kolo rozšíření bude zřejmě na dlouhou dobu posledním, je neodkladnou nutností, aby se členské státy vážně zamyslely nad přepsáním smluv EU a vyrovnaly se s novou realitou způsobem, který bude dlouhodobě funkční. Konkrétně budou členské státy muset mnohem rozhodněji zvážit vytvoření silné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, a to ze dvou důvodů.

Zaprvé rozšíření přivede EU až na hranice Ruska a bývalého Sovětského svazu. Přistoupí-li Turecko, EU pronikne až do srdce Středního východu. Zadruhé se kvůli strategické revoluci probíhající ve Washingtonu proměňuje mezinárodní kontext, v němž se EU pohybuje. V posledních padesáti letech EU do značné míry mohla spoléhat na laskavé partnerství se Spojenými státy v multilaterálním kontextu. Tento předpoklad už neplatí, přestože rozsah nového amerického unilateralismu neznáme.

Problém ještě zhoršuje to, že EU stále není vůbec připravena na svůj rozšiřovací ,,velký třesk," přestože ten už je na obzoru. Nikdo netuší, jak řídit unii pětadvaceti nebo více členských států - a to dokonce ani na úrovni základní logistiky, která začíná geometrickým nárůstem potřeby překladů. A nikdo nezvažuje pracnost vedení jednání, je-li v jedné místnosti dvacet pět národních delegací, z nichž desítka přesně neví, jak EU funguje.