0

Kosovský katalyzátor EU

Po vyhlášení nezávislosti Kosova se stabilita na západním Balkáně vrátila do evropské agendy. Nebude-li totiž Evropská unie jednat rychle, mohl by celý region sklouznout zpět, což by mělo strašlivé sociální, ekonomické i bezpečnostní důsledky. EU potřebuje celkový regionální přístup zaměřený na zbývající kroky, které dovedou každou zemi ke členství.

Západní Balkán – tento termín se používá teprve od roku 1999 – zahrnuje Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Srbsko a Kosovo, tedy státy, v nichž žije celkem asi 22 milionů obyvatel. Hospodářský vývoj v regionu je slibný: téměř všechny ekonomiky zaznamenávají vysoký růst tažený rostoucím průmyslovým výkonem a exportem. Vnitřní investice setrvale stoupají, neboť podnikatelská sféra zřejmě věří, že zbývající politické a bezpečnostní problémy – možné negativní důsledky vyhlášení nezávislosti Kosova a malátnost Bosny – budou překonány, a to spíš dříve než později.

Při opětovném navazování a zlepšování vztahů v regionu již bylo vykonáno mnoho práce. Evropskou unií vedený Pakt stability pro jihovýchodní Evropu od roku 1999, poprvé od rozpadu Jugoslávie, úspěšně stimuluje regionální přeshraniční spolupráci. Prospěch z toho mají energetika, dopravní infrastruktura – silnice, železnice a vodní cesty – a také prevence zločinnosti. Pakt stability byl nyní svěřen místní kontrole a znovu se vynořil v podobě Rady regionální spolupráce se sídlem v Sarajevu, která je připravena rozvíjet pro své členy regionální a multilaterální standardy.

Nedávno oživená Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) má být hlavním regionálním motorem obchodu a podnikání obecně a bude se řídit pravidly WTO a závazky jednotlivých stran vůči EU. Podobně i Proces spolupráce v jihovýchodní Evropě je jednou z relativně nových regionálních organizací, které přispívají k přípravám kandidátských a potenciálně kandidátských zemí na členství v EU a představují první skutečně celoregionální politické fórum, jehož se účastní členové EU i uchazeči o členství.