0

Vlak z Evropy do Istanbulu

Islámský a neislámský svět se teď vůči sobě nacházejí v začarovaném kruhu nenávisti, která umírněnce na obou stranách přesvědčuje o tom, že kulturní a politická propast je příliš široká na to, aby se dala přemostit. Tato fatalistická vize je skutečně tragická a mohlo by se stát, že přijde den, kdy se opravdu naplní. V tomto kontextu dostává evropské handrkování nad možným členstvím Turecka v Evropské unii zvláštní význam pro celý svět.

O členství Turecka v EU se bude jednat v prosinci na kodaňském summitu Evropské unie. O možném členství Turecka v Evropském společenství, tedy dnešní Evropské unii, vede Západní Evropa nezávazné diskuse už od šedesátých let. Žádné praktické kroky ke členství však dosud podniknuty nebyly, neboť Evropa pravidelně - a po právu - tvrdila, že Turecku se nepodařilo splnit řadu podmínek ke členství, zvláště v oblasti dodržování lidských práv a právního řádu.

Za těmito konkrétnostmi se však skrývá mnohem obecnější obava - totiž to, zda je Evropa vůbec ochotna přijmout islámské Turecko pod svá evropská křídla, ať už podmínky splněny jsou nebo ne. Protiislámské smýšlení má v Evropě hluboké kořeny, v nichž se odráží tisíc let nepřátelství, válek a kulturních střetů. Řada Turků se domnívá, že odepření vstupu jejich země do EU nemá nic společného s politikou ani institucemi, nýbrž s trvalou nevraživostí Evropy vůči islámské společnosti.

S nadcházejícím rozšířením Evropy směrem na východ tak nepřekvapí, že na povrch vyplouvají hluboce pociťované a nebezpečné názory. Bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing, současný předseda Konventu o budoucnosti Evropy, nedávno prohlásil, že "Turecko není evropskou zemí" a že přijetí Turecka do Evropské unie by znamenalo "konec Evropy". Zastánci tureckého členství jsou podle něj "nepřátelé Evropské unie".