Globální instituce po krizi

OXFORD – Když před pěti lety zkrachovala společnost Lehman Brothers a propukla finanční krize, mnozí předvídali, že všechno zlé bude k něčemu dobré: slibovalo to efektivnější globální ekonomickou správu. Vzdor přívalu časných iniciativ ale svět tomuto cíli zůstává vzdálen stejně jako dřív.

Rada pro finanční stabilitu (FSB), založená po londýnském summitu G20 v dubnu 2009, nemá žádný zákonný mandát ani vynucovací pravomoci a schází jí i formální postupy k začlenění všech zemí. Mezinárodní měnový fond stále čeká na zdvojnásobení svého kapitálu (jeden z časných závazků), zatímco prostředky má silně vázané v Evropě a reformy jeho řízení ustrnuly. Světové bance se dostalo mírného zvýšení prostředků, ale musí si teprve vybudovat schopnost půjčovat rychle a globálně mimo stávající vypůjčovatele a úvěrové dohody a křivka jejích příjmů klesá.

Potřeba efektivní správy globální ekonomiky však zůstává naléhavější než kdy dřív. Banky a jiné finanční firmy mezinárodně kočují, v čemž jim významně pomáhají pravidla otevřených trhů zakotvená v obchodních a investičních úmluvách, leč bez právně vymahatelné zodpovědnosti dostatečně se zajistit proti vlastním ztrátám pro případ, že se věci zvrtnou. Obrovská rizika údajně držely v šachu dobrovolné normy zformulované slepencem veřejných a soukromých „standardizačních“ organizací.

https://prosyn.org/TLH99bics