0

Emocionální střet civilizací

Během celé takzvané „války proti terorismu“ je představa „střetu civilizací“ mezi islámem a Západem obvykle odmítána jako politicky nekorektní a intelektuálně zatvrzelá. Nejčastější interpretace zní tak, že svět vstoupil do nové éry charakterizované konfliktem „uvnitř“ určité konkrétní civilizace, totiž islámu, přičemž fundamentalističtí muslimové nevedou válku jen se Západem, ale stejně tak i s umírněnými muslimy.

Strategický závěr vyvozený z takové analýzy byl zřejmý, ambiciózní a snadno shrnutelný: demokratizace. Pokud byla problémem absence demokracie v islámském světě, pak řešením musí být zavedení demokracie na „širším Blízkém východě“ – a nastolit nezbytné změny se stalo historickou povinností Spojených států jakožto nejmocnějšího a nejmorálnějšího státu. Status quo bylo neudržitelné. Zavedení demokracie spolu se změnou režimu nebo i bez ní bylo jedinou alternativou vůči chaosu a vzestupu fundamentalismu.

Dnes možná Irák stojí na prahu občanské války mezi šíity a sunnity. Írán pod novým a radikálnějším prezidentem zase neodvratně kráčí směrem k vlastnictví jaderných technologií. Svobodný volební proces přivedl v Palestině k moci Hamas a nešťastná epizoda s karikaturami v dánských novinách ilustrovala téměř vznětlivou povahu vztahů mezi islámem a Západem.

Všechny tyto události dláždí cestu novým interpretacím. Spíše než „střetu civilizací“ možná čelíme mnoha různým vrstvám konfliktů, které na sebe vzájemně působí, a zvyšují tak globální nestabilitu.