Zázrak holandské zaměstnanosti

PAŘÍŽ: V Nizozemsku nedávno klesla nezaměstnanost pod tři procenta. To je úroveň, o které si může většina Evropy od dob ropných krizí v sedmdesátých letech nechat jen zdát. Není to ostatně tak dávno, co nezaměstnanost v Nizozemsku činila více než 10 procent. Přišli snad Nizozemci na jakousi „čtvrtou cestu“ ke zvýšení hospodářského výkonu? Může se zbytek Evropy z této zkušenosti nějak poučit?

Někteří evropští pozorovatelé, pro něž je hospodářský výkon Nizozemí tuze překvapivý, tvrdí, že to není samo sebou a že musí jít o nějaký statistický trik. Mýlí se ale stejně hrubě jako ti, co před pěti lety pochybovali o ekonomickém růstu USA. Nejenže v Nizozemsku klesla míra nezaměstnanosti, spolu s jejím poklesem se začal rapidně zvyšovat podíl celé populace na trhu práce. Musíme však uznat, že poměr pracujících, které stát klasifikuje jako nemocné nebo práce neschopné – v současnosti celých 12 procent – zůstává rovněž vysoký. Tento poměr je dnes ale nižší, než byl v osmdesátých letech a proto lze tvrdit, že vyšší procento nezaměstnanosti se neskrývá za lékařskými potvrzeními.

Jiní pochybovační komentátoři mají za to, že vývoj, který dnes sledujeme v Nizozemí, je důsledkem zkrácení pracovního týdne. Průměrný pracovní týden v Nizozemí (pro zaměstnance na poloviční i plný úvazek dohromady) činí 27 hodin. Ve Francii je to například 29 hodin. Zastánci kratšího pracovního týdne coby cesty k vyšší zaměstnanosti skutečně nizozemský příklad často citují. Jejich oponenti ale považují zvýšení počtu pracovních míst v důsledku zkrácení pracovní doby za falešné řešení – za surovou výměnu pracovních hodin za zvýšený počet pracovníků.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/e64uWWc/cs;