0

Mámení devalvace se vrací

,,Dolar je naše měna a náš problém." Tak si zavtipkoval americký ministr financí, než dal prezident Nixon před třemi desítkami let vale Bretonwoodskému systému. Přímočarost Johna Connollyho odrážela americkou schopnost - a ochotu - své hospodářské potíže vyvážet tím, že USA poženou dolů hodnotu dolaru, přičemž ze zemí, které se proti takové strategií postaví, učiní obětní beránky. Zdá se, že prezident George W. Bush si umínil, že Nixonovu špatně koncipovanou politiku zopakuje.

Bushova administrativa reaguje na americký masivní rozpočtový schodek a deficit obchodní bilance stejně jako sestava Nixon/Connolly: nechává padat dolar, a to dost nelítostně, a snaží se odvrátit pozornost od své zodpovědnosti poukazováním na Čínu jako na příčinu jak nezaměstnanosti v USA, tak deflačních tlaků. Tento postup jim bude s největší pravděpodobností stejně málo platný jako Nixonovi, který nedokázal víc než zahájit období stagnace.

Bushova politika je odsouzena k neúspěchu proto, že americké hospodářské problémy jsou - jako v 70. letech - domácí provenience. Nejsou z dovozu a není možné je napravit pouhou změnou hodnoty dolaru.

Americké měnové přesilovce dodává sílu to, že se svět spoléhá na USA jako na zdroj růstu světové poptávky, ovšem za cenu zhoršování ohromné globální nevyváženosti. Od roku 2000 už americký převis výrobní kapacity předehnal eurozónu a Japonsko dohromady, přičemž rychlost růstu americké ekonomiky značně zaostává za tamním 3,5% až 4% ročním potenciálem a nezaměstnanost roste. Takto žalostná výkonnost vyvolává zlostný pokřik, že americká pracovní místa unikají do zahraničí a že vývoz nízkonákladového zboží může vést k deflaci.