Demokratizace Evropy

Projekt integrace Evropy nemá v dějinách obdoby. V uplynulém tisíciletí žila Evropa v neklidné rovnováze a vedla ke zrodu všech velkých impérií, která v posledních 500 letech ovládala a usmiřovala svět. Osm či devět jejích hlavních národů mezi sebou svádělo válku, kdykoliv hrozilo, že některý z nich bude usilovat o nadvládu nad ostatními. Evropa nám dala poslední dvě světové války a do účetní bilance zrůdností je nutno připsat i její dvě zvrácená zdokonalení umění vraždy: holocaust a gulagy.

Šedesát let po skončení poslední války - což je ve světle dějin kraťoučký okamžik - je 25 evropských národů včetně téměř všech států na tomto kontinentu sjednoceno ve společném projektu, který zaručuje definitivní mír. Institucionalizace Evropy znemožňuje válku a podněcuje k usmíření: mezi Francií a Německem, mezi katolíky a protestanty v Irsku a zanedlouho také mezi Maďary a Rumuny. Hluboká hospodářská integrace a společná obchodní politika současně vytvářejí z Evropské unie zónu prosperity, která je poměrně dobře chráněna před současnými finančními krizemi.

Ti, kdo snili o jediném federálním státu schopném vést silnou zahraniční politiku za podpory mocných ozbrojených složek, jsou možná podobou dnešní EU zklamáni. Je ovšem chybou zaměřovat se příliš na nedostatky unie a ignorovat mimořádnou realitu, která před námi existuje. Ačkoliv je Evropa spíše prostorem řízeným sdílenou vládou zákona než výrazem jednotné politické vůle, v současné době se stává největší hospodářskou mocností na světě.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/FGAN6ny/cs;