0

Paradox demokracie

PAŘÍŽ – Ukradené volby v Íránu, sporné volby v Afghánistánu a karikatura voleb v Gabonu: nedávná hlasování v těchto i mnoha dalších zemích neukazují ani tak na globální vzestup demokracie jako spíše na absenci vlády zákona.

Volby vedoucí k nesvobodným výsledkům a dokonce i k despotismu samozřejmě nejsou novým fenoménem. Ostatně i v Německu se Hitler dostal v roce 1933 k moci prostřednictvím svobodných, spravedlivých a konkurenčních voleb. Problematické volby navíc představují specifickou výzvu pro Západ, jenž je nositelem univerzálního demokratického poselství, ale současně i původcem imperialistické minulosti podrývající přesvědčivost a užitečnost tohoto poselství.

Původem indický komentátor Fareed Zakaria popsal ve slavném eseji nástrahy toho, co označil za „neliberální demokracii“. Podle Zakarii musí Amerika podporovat umírněné vůdce typu pákistánského generála Parvíze Mušarafa, přestože se tento muž nedostal k moci prostřednictvím voleb. Naproti tomu by se prý USA měly stavět proti populistickému prezidentovi Venezuely Hugo Chávezovi, který byl legitimně zvolen.

V našem globalizovaném světě získal potenciální rozpor mezi volbami a demokracií nový rozměr. Díky okamžité komunikaci a přístupu k informacím platí, že čím méně je určitý režim legitimní, tím větší bude cítit pokušení manipulovat nebo si přímo vymýšlet volební výsledky. Módním přístupem je „vyrobit“ výrazné, ale nepříliš zdrcující vítězství. Dnešní despotové pokládají téměř jednohlasná volební „vítězství“ na sovětský způsob za vulgární a staromódní.