0

Úpadek a pád politické Evropy

PAŘÍŽ – Jsem znepokojen sérií rozhodnutí přijatých v posledních několika letech v Evropě. První v Evropské unii zavedlo pravidlo jednomyslnosti pro každé rozhodování dotýkající se zahraniční politiky anebo nasazení ozbrojených sil za jinými než humanitárními účely. Jelikož musí souhlasit všichni, neodsouhlasí se nic. Evropa tudíž nedokáže rozvinout společnou zahraniční politiku.

Druhé znepokojivé rozhodnutí omezilo unijní rozpočet na pouhé 1 % HDP EU, čímž po většinu uplynulého desetiletí bránilo každé nové iniciativě v oblasti společných politik. Třetí rozhodnutí se týká britských vet nad kandidaturami Jeana Luka Dehaena a Jeana Clauda Junckera na post předsedy Evropské komise. Když toto poslední britské „ne“ přišlo, smutně jsem politickou Evropu prohlásil za mrtvou, za což se na mne snesla ostrá kritika, a to i od přátel.

Znepokojivost těchto rozhodnutí časem ještě vzrostla, neboť je čím dál zřetelnější, že je zapotřebí „více Evropy“. Jedině sjednocená a silná Evropa se dokáže vypořádat s bojem proti změně klimatu, pobídnout k zavedení nových finančních pravidel, aby se předešlo excesům, jež vedly ke krizi let 2008-2009, a poradit si se vzestupem Číny, která bude brzy tvořit 20 % světového obchodu.

Velké bankovní, finanční a ekonomické krize, s nimiž se všechny země světa stále potýkají, situaci ještě zhoršily. Irsko, jemuž členství v EU prospělo zdaleka nejvíc, projevilo silný protievropský reflex, třebaže jej krize postihla brzy a silně.