0

Smrt krále Fahda

Desetileté bdění u lůžka umírajícího panovníka v Saúdské Arábii je u konce. Král Fahd, nejdéle sloužící král v saúdskoarabských dějinách (24 let), zemřel. Šest týdnů ležel král v nemocnici a vzdoroval smrti, což ovšem činil vlastně už od okamžiku, kdy před deseti lety utrpěl rozsáhlou mozkovou příhodu. Totožnost nového krále je jasná, nikoliv však to, kdo bude třímat moc.

Podobně jako když v rozštěpené Jugoslávii umíral maršál Tito, panovníkovi královští příbuzní (kteří jsou taktéž jeho podřízenými) se obávají, že vládcova smrt rozpoutá chaos. Tyto obavy přicházejí v době, kdy širší Střední východ prosytily hovory o demokratické změně. Od Egypta přes Libanon až po Írán, všude přibývá politických vášní, stejně jako nově nabytého optimismu. Pouliční demonstrace, volby i politické debaty v kavárnách a na internetu vzkvétají jako nikdy v minulosti. Dokonce i konzervativní státy Arabského poloostrova jsou pohrouženy do polemik o ženách na pozicích ministryň, šíitském zastoupení, islamistické účasti v politickém procesu, ba i budoucnosti jejich vládnoucích královských rodin. Za těchto dynamických okolností Saúdská Arábie vyčnívá z řady.

Zdá se, že Saúdská Arábie je v pasti prodlužovaného přežívání a její stát je nemocný a neduživý. Země uvízla mezi dvěma možnostmi: progresivní reformou a přetrvávající paralýzou a rozkladem.

Spory uvnitř království jsou ostřejší, než kdy byly, a králova smrt by je mohla ještě prohloubit. V řadách Saúdovců, největší vládnoucí rodiny na světě, jež čítá 22 tisíc princů a princezen, se formují dva soupeřící tábory – takzvaní reformátoři a konzervativci.