NEW YORK: Osudové události v Izraeli a Jugoslávii zastínily pokračující nepokoje v Nigérii a Indonésii. Přesto si etnický a náboženský konflikt v obou těchto obrovských státech denně žádá mnoho lidských životů. Nesmíme pustit ze zřetele katastrofické následky těchto událostí, k nimž může dojít, pokud násilí v těchto zemích nebude potlačeno. Existuje přitom nemalé riziko, že obě země, ochromené dědictvím mnohaleté tyranie a ponižování, budou neschopny toto násilí zvládnout vlastními silami.
Boj za lidská práva se od dob Magny Carty až k Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod převážně soustřeďoval na kladení hranic státní moci. Je proto možná trochu zvláštní tvrdit, že pokud mají být lidská práva ochraňována dnes, je v mnoha částech světa zapotřebí posílit dosah právě centralizované vládní moci. Liberální hodnoty jsou nicméně ohrožovány stejně silně jak neschopností státu, tak despotickou mocí. V celém světě, včetně dvou z jeho největších zemí, vyvstávají implikace této pravdy čím dál výhružněji.
Následky dezintegrace nigerijského státu by byly katastrofické nejen pro 114 milionů obyvatel této země, ale také pro zbytek neklidného afrického kontinentu a pro celé světové společenství. A přestože vláda prezidenta Oluseguna Obasanjoa je nejdemokratičtější a nejméně zkorumpovanou vládou, kterou Nigérie od dob své nezávislosti poznala (včetně období na konci 70. let, kdy generál Obasanjo stál v čele země jako její vojenský vůdce, dokud dobrovolně neustoupil, aby umožnil volby civilního prezidenta), zůstává tato africká země nebezpečně slabá.
NEW YORK: Osudové události v Izraeli a Jugoslávii zastínily pokračující nepokoje v Nigérii a Indonésii. Přesto si etnický a náboženský konflikt v obou těchto obrovských státech denně žádá mnoho lidských životů. Nesmíme pustit ze zřetele katastrofické následky těchto událostí, k nimž může dojít, pokud násilí v těchto zemích nebude potlačeno. Existuje přitom nemalé riziko, že obě země, ochromené dědictvím mnohaleté tyranie a ponižování, budou neschopny toto násilí zvládnout vlastními silami.
Boj za lidská práva se od dob Magny Carty až k Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod převážně soustřeďoval na kladení hranic státní moci. Je proto možná trochu zvláštní tvrdit, že pokud mají být lidská práva ochraňována dnes, je v mnoha částech světa zapotřebí posílit dosah právě centralizované vládní moci. Liberální hodnoty jsou nicméně ohrožovány stejně silně jak neschopností státu, tak despotickou mocí. V celém světě, včetně dvou z jeho největších zemí, vyvstávají implikace této pravdy čím dál výhružněji.
Následky dezintegrace nigerijského státu by byly katastrofické nejen pro 114 milionů obyvatel této země, ale také pro zbytek neklidného afrického kontinentu a pro celé světové společenství. A přestože vláda prezidenta Oluseguna Obasanjoa je nejdemokratičtější a nejméně zkorumpovanou vládou, kterou Nigérie od dob své nezávislosti poznala (včetně období na konci 70. let, kdy generál Obasanjo stál v čele země jako její vojenský vůdce, dokud dobrovolně neustoupil, aby umožnil volby civilního prezidenta), zůstává tato africká země nebezpečně slabá.