0

Zločiny Ratka Mladiće

NEW YORK – Ratko Mladić je muž, kterého lze snadno nenávidět. Nejenže na vrcholu moci mluvil a choval se jako hrdlořez, ale také tak vypadal – byl to přesně ten typ zuřivého psychopata s býčím zátylkem a bledýma očima, který se baví tím, že lidem vytrhává nehty. Kromě mnoha jiných krutostí nese někdejší „Bosenský řezník“ zodpovědnost i za povraždění zhruba 8000 neozbrojených bosenskomuslimských mužů a chlapců v lesích kolem Srebrenici v létě roku 1995.

Většina z nás proto pocítí hřejivé uspokojení, že tento muž byl konečně zatčen v srbské vesnici Lazarevo. Srbsko si získalo Mladićovým zatčením respekt, který by měl urychlit jeho vstup do Evropské unie. A někdejší oběti Mladićových bosenskosrbských jednotek budou mít pocit, že se spravedlnosti konečně učinilo alespoň částečně zadost.

Nadcházející proces s Ratko Mladićem však vyvolává některé nepříjemné otázky. Tak především: proč vlastně nemůže být Mladić souzen nikoliv v Haagu, nýbrž v Bělehradu? A je opravdu moudré obvinit ho nejen ze zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, ale i z genocidy?

Obě otázky prozrazují, jak hodně stále žijeme ve stínu norimberského tribunálu, kde nacistické pohlaváry soudila mezinárodní soudcovská komise. Předpokládalo se – snad správně –, že Němci by nedokázali své někdejší vůdce soudit. A rozsah a obsah nacistických zločinů byly navíc tak strašlivé, že se musely zavést nové zákony – „zločiny proti lidskosti“ –, aby se mohli soudit ti, kdo byli za tyto zločiny formálně zodpovědní. Rovněž státy by měly nést za své počínání zodpovědnost – a proto vznikla v roce 1948 Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia.