0

Bushova černá díra

V roce 2001 uvedl prezident George W. Bush americký lid v omyl. Prohlásil, že daňové škrty, které nebyly namířeny ke stimulaci ekonomiky, budou ekonomiku stimulovat - a americký lid mu uvěřil. Nestalo se. Bush sdělil Američanům, že velké rozpočtové přebytky, které po sobě zanechal prezident Bill Clinton, znamenají, že si USA mohou dovolit mohutné daňové škrty. Zase špatně. Bush Američany nevaroval, jak pochybné mohou podobné odhady být.

V roce 2003 uvedl prezident Bush americký lid v otázce ekonomiky v omyl ještě jednou. Několik týdnů poté, co v Kongresu prosadil schválení dalších daňových škrtů - v jistém ohledu ještě nespravedlivějších než v prvním případě -, jeho administrativa odhalila, jak silně se zhoršila fiskální situace. Dvousettřicetimiliardový přebytek zděděný po Clintonovi se změnil v deficit ve výši 450 miliard.

Když nyní Bushova administrativa rozdala miliardy prostřednictvím daňových škrtů, z nichž mají prospěch téměř výhradně bohatí Američané, chodí s nataženým kloboukem a žádá ostatní země o příspěvek na úhradu nákladů války v Iráku. I když pomineme další pochybné aspekty Bushovy irácké politiky, pak i samotná kombinace nesprávně mířených ,,darů" nejbohatším Američanům a natažené dlaně USA na mezinárodní scéně jen stěží vyvolá příval sympatií.

Na pozadí toho všeho se navíc vrší americký obchodní deficit. Amerika jako nejbohatší země na světě evidentně nedokáže žít z vlastních prostředků a půjčuje si více než miliardu dolarů denně. Jelikož se USA v takových případech ohánějí kolem sebe a hledají, koho by z této situace obvinily, bylo jen zákonité, že se jejich pozornost upře na Čínu a její značné obchodní přebytky - stejně jako fiskální a obchodní deficity Reaganovy éry vedly před dvaceti lety k tomu, že se do centra pozornosti dostalo Japonsko.