12

Jaké mezinárodní společenství?

NEW YORK – Kdykoli se přihodí něco zlého – Írán pokročí k získání jaderných zbraní, Severní Korea odpálí další raketu, počty zabitých civilistů v Sýrii dosáhnou nového černého rekordu, satelity odhalí znepokojující tempo tání polárních ledovců –, ten či onen činitel nebo pozorovatel vyzve mezinárodní společenství k aktivitě. Má to jedinou chybu: žádné „mezinárodní společenství“ neexistuje.

Příčina zčásti pramení z absence mechanismu, jehož prostřednictvím by se „svět“ dokázal svolat. Nejblíže k tomu má Valné shromáždění OSN, ale od organizace, která staví Spojené státy nebo Čínu na roveň kupříkladu s Fidži nebo Guineou-Bissau, nelze očekávat mnoho.

Abychom byli spravedliví, jako prostor, v němž se budou setkávat přední velmoci, aby určovaly osud světa, zakladatelé OSN po druhé světové válce vytvořili Radu bezpečnosti. Ani ta však nefunguje podle plánu, zčásti proto, že svět roku 2013 se jen málo podobá světu v roce 1945. Jak jinak vysvětlit, že stálým členem s právem veta jsou Británie a Francie, ale ne Německo, Japonsko ani Indie?

Neexistuje bohužel žádná dohoda jak Radu bezpečnosti aktualizovat. Snahy jako G20 jsou vítané, ale kromě toho, že trpí přílišnou velikostí, chybí jim pravomoci i kapacita. Důsledkem je „dilema multilateralismu“: začleněním dalších aktérů se legitimita organizace zvyšuje na úkor její užitečnosti.